Gelové přípravky vs. tekuté přípravky na bázi vody: Jaký je skutečný rozdíl při ochraně dřeva?

Ochrana dřeva proti dřevokaznému hmyzu, houbám a plísním může být provedena různými způsoby. Nejčastěji se používají tekuté přípravky na bázi vody (H₂O) a moderní gelové přípravky na bázi polymerů. Na první pohled mohou působit podobně, ve skutečnosti se však jejich účinek, hloubka průniku i dlouhodobá efektivita v konstrukci výrazně liší. Tento článek srozumitelně vysvětluje rozdíly, výhody i praktické dopady obou technologií v reálné praxi.

‍

1. Jak dřevo reaguje na tekuté přípravky a proč je jejich účinek omezený

Dřevo není schopné během krátké doby absorbovat větší množství tekutiny. To je základní omezení všech přípravků na bázi vody.

Co se ve skutečnosti stane při aplikaci 10 litrů tekutého přípravku?

• přibližně 30 % okamžitě steče,
• kolem 40 % se odpaří,
• část zůstane jen jako slabý povrchový film,
• do dřeva pronikne maximálně cca 1 litr (zhruba 10 %).

Tekutina se obvykle dostává pouze 1–2 mm pod povrch, protože začne vysychat nebo stékat ještě během aplikace.

Proč to nestačí?

• larvy dřevokazného hmyzu mohou být v hloubce až 2 cm,
• degradovaná místa mohou být pod povrchem,
• povrchová aplikace nezasáhne hlubší strukturu trámu.

Proto se u tekutin musí kombinovat tlaková injektáž, která dopraví účinnou látku do vnitřních částí dřeva.

‍

2. Tlaková injektáž u tekutin – účinná, ale technicky i esteticky problematická

Tlaková injektáž probíhá tak, že:

• do dřeva se vrtají otvory po 15–30 cm,
• instalují se plastové hmoždinky
• pod tlakem se vhání přípravek dovnitř.

Nevýhody injektáže u tekutin:

1. Další oslabení konstrukce‍

U napadených krovů, které jsou už tak degradované, je vrtání velkého množství otvorů rizikové.

2. Viditelné plastové prvky

Hmoždinky jsou trvale viditelné a výrazně narušují vzhled trámů. Hlavně u přiznaných trámů v místnostech.

3. Pracnost a časová náročnost

Je to pomalá, technicky náročná metoda, která ne vždy zajistí rovnoměrný rozptyl látky.

I když je injektáž u vodních systémů často nutná, není to ideální postup.

‍

3. Gelové přípravky: moderní technologie s násobně vyšší účinností

Gel je hustá, stálá látka, která:

• nestéká,
• minimálně se odpařuje,
• drží na povrchu dřeva mnohem déle,
• umožňuje dřevu pozvolna vsakovat účinnou látku.

Hloubka průniku gelu

Gel se dostává běžně:

• 2 až 5 cm do dřeva,

v závislosti na hustotě dřeviny, stavu dřeva a kvalitě očištění.

To je hloubka, kde v praxi probíhá většina biologického napadení.

4. Kolik gelu skutečně zůstane v dřevě? Největší rozdíl oproti tekutinám

U gelových přípravků je situace zcela opačná než u tekutin.

Příklad: aplikace 10 litrů (nebo 10 kg) gelu

• ‍nic nestéká,‍
• neodpaří se skoro nic,
• gel má čas několik hodin působit,

dřevo pozvolna nasává účinnou látku.

Reálně se do dřeva dostane 9 až 9,5 litru gelu.

Zákazník tak platí za to, co se opravdu dostane do konstrukce, nikoliv za tekutinu, která steče na zem nebo se vypaří.

U vodních přípravků je to přesně obráceně — do dřeva se dostane jen 10 %.

‍

5. Proč u gelu často vůbec není potřeba tlaková injektáž

Díky velmi dobré penetraci (2–5 cm) není nutné u gelových systémů vrtat konstrukci všude, jako u tekutin.

U trámů:

• ‍přístupných ze tří stran,
• které jsou mechanicky očištěné,
• se napadení nachází v běžné hloubce,

stačí povrchová aplikace gelu, protože:

• larvy dřevokazného hmyzu se vždy pohybují směrem k povrchu, kde se zakuklují
• při průchodu narazí na gelovou vrstvu a uhynou
• gel pokryje kritickou zónu 2–5 cm pod povrchem

I když by se larvy nacházely například ve 3,5–4 cm (například kvůli prasklině), při pohybu ven vždy projdou ošetřenou vrstvou.

‍

6. Kdy se u gelu injektáž přesto doporučuje

Existují situace, kdy je injektáž vhodná i u gelu — ne kvůli nedostatku účinnosti, ale kvůli nedostupnosti dřeva z více stran.

a) Pozednice

• často v kontaktu se zdí,
• přístupné jen ze dvou stran,
• vyšší riziko hub a plísní,
• výrobci doporučují injektáž.

b) Velké trámy viditelné ze tří stran

Pokud má trám velký profil (například součet dvou stran větší jak 40 cm), gelový nástřik už nemusí zasáhnout celou šířku konstrukce.

c) Trámy zazděné do zdí nebo štítů

Viditelná je jen jedna nebo dvě strany — povrchový nástřik nestačí.

‍

7. Estetické řešení vrtů: falešné suky („flíčky“) u gelu

U gelových systémů se nepoužívají plastové hmoždinky jako u vodních přípravků.

Postup je jiný:

1. provrtaná díra se vyplní gelem,

2. otvor se uzavře tzv. falešným sukem – „flíčkem“.

Výsledek:

• z dálky prakticky neviditelné,
• všimne si toho jen člověk, který ví, kde hledat,
• nesrovnatelně lepší než plastová hmoždinka, která bije do očí.

To je zásadní výhoda hlavně u míst, kde jsou trámy viditelné v interiéru.

‍

8. Shrnutí hlavních rozdílů mezi tekutinou a gelem

• Tekutina stéká, gel nestéká.‍
• Tekutina se výrazně odpařuje, gel má minimální odpar.
• Tekutina pronikne do hloubky 1–2 mm, gel 20–50 mm.
• Z 10 litrů tekutiny se do dřeva dostane cca 1 litr, u gelu 9–9,5 litru.
• Tekutiny vyžadují časté vrtání a injektáž, gel většinou ne.
• Tekutina může oslabovat konstrukci (vrtání), gel nikoliv.
• U tekutin zůstávají viditelné plastové hmoždinky, u gelu se používají flíčky (falešné suky), které jsou téměř neviditelné.
• Účinnost proti dřevokaznému hmyzu je u tekutin střední, u gelu velmi vysoká.

Závěr

Gelové přípravky představují moderní, účinnou a šetrnou technologii ochrany dřeva. Oproti tradičním tekutým systémům:

• pronikají násobně hlouběji,
• mají minimální odpar i ztráty,
• často nevyžadují injektáž,
• nenarušují konstrukci,
• zachovávají estetiku trámů,
• poskytují dlouhodobou ochranu proti hmyzu, houbám a plísním.

Pro sanaci napadených krovů, trámů a dalších dřevěných konstrukcí je gel nejefektivnější a nejbezpečnější volba.